sobota 14. června 2014

The fault in our stars.

omg, omg, omg, omg, omg, omg. Nejradši bych na tenhle film napsala jen samé omg, jelikož nic jiného v tuhle chvíli snad ani psát nedokážu. Celý film byl prostě jedno velké OMG.

Na tenhle film jsem šla po tom, co jsem slyšela tak strašně moc kladných názorů od spousty lidí a po tom, co jsem četla názory na knížku. Ostatně, knížku jsem si chtěla přečíst už strašně dlouho, ale nějak jsem to nestihla. Teď, po filmu mám chuť vzít peníze a vletět do prvního knihkupectví s tím, že tu knížku hned teď musím číst...



Teď už ale k filmu. Na ten film jsem se úplně strašně těšila a na druhou stranu jsem věděla, že to bude strašně smutné, že to prostě nemůže skončit dobře. Tenhle film ne..

Nebudu vám tu psát, o čem film byl, většina lidí ho už viděla a ti co ho neviděli a chtějí ho vidět si na něj zajdou sami. Stejně vám to tady ani nemůžu popsat, ten film musíte vidět sami, zhlédnout ho. Jen tak pochopíte opravdovou pointu a jen tak se dokážete vcítit do rolí a do toho příběhu. Do toho neuvěřitelně dokonalého a poutavého příběhu. 

"Maybe 'okay' will be our 'always'.

Už když jsem do kina šla, věděla jsem, že tenhle film nebude jako každý jiný. Že bude jiný. Předpokládala jsem, že si z něj něco odnesu, že ve mně něco zanechá. Ale tenhle článek píšu asi 5hodin po tom, co jsem film viděla a stále jen přemýšlím, přemítám a udivuji se. Nad tím, jak strašně krásné to bylo. 

"Okay? Okay." 



V celém filmu (a předpokládám, že hlavně v knížce) je spousta citátů. Nádherných, pravdivých, ale především neobvyklých. Všechny do jednoho váš donutí přemýšlet, ptát se a odpovídat si. Nejlepší je, že pokud vidíte tyhle všechny citáty před tím, než vidíte film, nevíte, co znamenají. Nevíte, jaký mají smysl a proč byly vlastně řečeny. To všechno vám prozradí až právě film. 


Nejlepší na tom filmu je, že nevíte co vás čeká. Všechno je tak nečekané, najednou a než se stihnete vzpamatovat z jedné chvilky, je tu další. Bolestivější a smutnější. Ačkoliv film JE tak strašně smutný, je úžasný a vím, že i když se mě někdo za 30 let zeptá, jaké jsem měla dojmy, když jsem ho poprvé viděla, budu si přesně pamatovat mé pocity, které jsem cítila, když se na plátně  ukázaly závěrečné titulky. 

Takže ano, na tenhle film můžu napsat pouze jen omg. Omg, lepší film jsem neviděla..


Líbil se mi ten film, strašně moc. Líbilo se mi to, jak se v každé minutě může naprosto všechno změnit. Jak si má člověk vážit toho, co má, protože neví, o co všechno může přijít. Jak těžké je žit s pocitem strachu. A jak důležité je nevzdávat se a věřit...

"Some infinities are bigger than other infinities." 

2 komentáře:

  1. Máš krásný blog :)
    A jinak ke článku..četla jsem knihu a film jsem neviděla. Řekla mi o ní kamrádka a poslala mi odkaz na stránku, na které jsme si jí mohla přečíst. Začala jsem jí číst když jsem jela autobusem domů ze školy a druhý den odpoledne jsem jí měla přečtenou.Četla se fakt krásně a bylo to poprvý v životě, co jsem se u knížky rozbrečela. A přesně jak říkáš, pořád jsem pak přemýšela nad spoustu věcma.
    A nic víc než OMG se k tomu asi ani říct nedá :3

    miabaffling.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat