pondělí 28. července 2014

My lovely pony .

Občas se stává, že máte celý svůj poklad neustále před očima, ale nikdy si ho nevšimnete. Celou dobu víte, že vám něco chybí, ale nikdy nepřijdete na to, že to, co vám vlastně chybělo bylo něco, co jste měl spoustu měsíců před očima. A pokud na to přijdete, dost často už bývá pozdě. Pak nezbývá jen litovat, že jste byli tak slepí a nevšímali si.

Přesně jako já a ON. Malý, roztomilý koníček se srdíčkem na tom správném místě. Do mého života přišel jako naprosto obyčejný kůň, kterých jsem potkala už desítky a odchází jako někdo, kdo mi ukázal, jak strašně úžasné je trávit čas s koňmi. Přesněji, s ním. A ačkoliv jsem s ním toho času neměla možnost strávit ani zdaleka né tolik, kolik bych chtěla, stejně se tady to mé psaní neobejde bez slz..

Ano, haflingy jsem měla ráda vždy, ale nikdy by mě nenapadlo, že do jednoho se zamiluji tak, jako do něho. I přesto, že mi tak dlouho stál ve stáji před očima, nikdy jsem si ho nějak výrazně nevšímala. Byl to kůň jako každý jiný..

Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila, jak strašně je mi podobný, jak velké je to trdlo jako já a jak velká je to osobnost. Kůň, který k vám jedná pouze tak, jak k němu jednáte VY. Až tehdy mi začalo docházet, jak jsem se strašně moc snažila oblíbit si nějakého koně, mít někoho prostě jen ráda a nakonec ta láska přišla sama od sebe. Ke koni, ke kterému bych to nikdy nečekala. Ke koni, za kterého bych teď dala cokoliv. K Nerovi. <3


Celý týden s ním byl perfektní. Bylo to jen 7 dnů, což opravdu není moc, ale stejně byla každá chvilka s ním nezapomenutelná. To, když jsem k němu poprvé přišla do boxu a podívala se na něj, když jsem s ním měla jet první kavalety, které nikdy nechodil, ale stejně jsem věřila, že to zvládne jako každý jiný kůň, když jsem s ním jela na vyjížďku ven a měla pocit, jako bychom spolu po loukách jezdili každý den nebo když jsem ho poprvé sprchovala a uklidňovala ho.

Všemi prvními kroky jsme si prošli spolu. My dva. A já si nedokážu představit, že další kroky ve svém životě bude dělat sám. S někým jiným, než se mnou. 

Byl tak strašně vypočítavý, až mě naučil nevzdávat se. Když po hodině únavného ale především bezvýznamného chytání všichni chtěli odejít, tvrdili, že se stejně chytit nenechá a že to nemá cenu při pohledu na něj, mi něco říkalo, že to nemůžu vzdát, a že bez něj prostě za žádnou cenu neodejdu. A pak, když usoudil, že už mě potrápil až moc dlouho se prostě jen zastavil, nasadil svůj roztomilý výraz a já si řekla, že přesně za tohle to všechno stojí. Svými občasnými náladami mě naučil mnohem víc, než kdejaký stoprocentně hodný kůň. 



Jedna ze vzpomínek, která mi v hlavě utkví navždy je den, kdy jsem ho vedla s nějakými lidmi na vyjížďku. I když už byl poněkud unavený, poslušně vedle mě kráčel. Pak jsme se jen zastavili na louce, já si sedla do trávy, on stál hlavou vedle mě, spokojeně žral a občas mi jemně šťouchl do ruky, aby se ujistil, jestli jsem stejně spokojená, jako on. Byla jsem, protože jsem byla s ním. 

Je to takové malé telátko, které v životě potřebuje jen jedno. Člověka, který ho bude milovat víc než sebe, který ho podpoří a pomůže mu když si nebude jistý a především někoho, koho bude moc zahrnovat láskou a dokazovat mu, že mu na něm záleží. Tak, jako to on dokazoval mě posledních pár dní. Nezapomenutelných dní.

Nejsem na sebe naštvaná, že jsem s ním nestrávila daleko víc času už dřív. Tak jak to dopadlo, tak to dopadnout mělo a co bude dál už neví nikdo. Ale slibuji, pokud ještě dostanu šanci strávit s ním alespoň pár dnů, vynaložím je tak, jak nejlíp to půjde a užiji si s ním každičkou sekundu. A pak už ho pravděpodobně budu muset nechat odejít, ať dělá radost zase někomu jinému, než mně. 


Slzy jsou pryč a mně zůstaly jen vzpomínky. Vzpomínky na koně, který mi toho ukázal strašně moc a díky kterému jsem začala věřit v sílu lásky mezi koněm a člověkem.

Chybí mi jeho pohledy, jeho pohodlný klus, nádherná hříva a pohled na šťastného koně.
Chybíš mi ty, můj malý blonďáčku. 



Žádné komentáře:

Okomentovat